Bulharsko už nikdy více

Letní sezona je v plném proudu. A spousta Čechů míří stejně jako každý rok do Bulharska. Proč? To je mi záhadou...Přečtěte si o čtyřech hlavních důvodech, proč si cestu do země dvakrát rozmyslet. 

Miluji cestování, poznávání nových kultur a lidí z různých koutů světa. Doposud jsem navštívila 28 zemí, většinu v Evropě. A musím říct, že se mi líbilo téměř všude. Obvykle se najde něco, co dokážu ocenit a vychutnat si, ať už se jedná o jídlo, kulturu, památky, moře...

Během cestování nepotřebuji moc, abych byla jednoduše šťastná. Miluji dlouhé procházky, ztrácení se ve spletitých ulicích měst a objevování zapadlých míst bez turistů. Mám ráda ochutnávání lokálních specialit. Nemusím za ně ale zbytečně utrácet v drahých restauracích, stejně tak jako za stupidní suvenýry. Dokážu se radovat z maličkostí, třeba si sednout na lavičku na kopci (teda pokud se tam čas od času donutím vylézt) a kochat se nekonečně dlouho výhledem na město.

Jedna z mých nejoblíbenějších aktivit (kromě zkoušení nového jídla) je pozorování lidí okolo sebe. Toho, jak vypadají a jak se chovají. Právě oni jsou totiž důležitým faktorem, který utváří závěrečný dojem z nově navštíveného místa. Jsou schopní mi zpříjemnit den vráceným úsměvem nebo nabídnutím pomoci (třeba s udáním správného směru, když zrovna vypadám, že nevím, kde jsem).

Důvod, proč tohle všechno píšu je ten, že se mi v podstatě nikdy nestalo, abych se ocitla v zemi, kde bych měla problém najít si něco pozitivního. Kdyby mi něco podobného řekl někdo před návštěvou Bulharska, nevěřila bych…

Bulharsko a já

Do Bulharska jsem zavítala dvakrát a navštívila jsem tam mnoho míst (Sofii, Varnu, Plovdiv, Veliko Tarnovo, Balčik, Slunečné pobřeží, Nesebar). Před pár lety jsem se do země růží vydala poprvé s mamkou na „tradiční“ několikadenní dovolenou u moře. Podruhé tomu bylo loni v květnu s mou drahou polovičkou, kdy jsme se rozhodli dobrovolničit na tamním filmovém festivalu. Tehdy jsme v zemi strávili téměř dva měsíce a měli tak dostatek času udělat si o zemi jasný názor. 

Bulharsko je oblíbenou letní destinací mnoha nejen českých turistů. Ti sem jezdí (předpokládám) zejména díky příznivým cenám, slunečnému počasí a teplému moři. Tenhle trend začal už za socialismu, tehdy taky moc jiných možností, kam se vydat do ciziny, nebylo. Dřív jsem si myslela, že kdyby bylo Bulharsko tak špatné, tolik lidí by tam přece nejezdilo… No, zmýlila jsem se.

Problém č. 1 – Servis

Když to zkrátím, v Bulharsku jsem nenašla nic z toho, co na cestování miluji. Co se týče Bulharů samotných, většina z nich na mě působila nepříjemně. To, jak jsou místní vnímáni turisty, má přirozeně dopad i na zákaznický servis. Když jsem se v kavárně zeptala na anglické menu nebo si chtěla objednat z jídelního lístku něco, co „náhodou“ zrovna neměli, připadala jsem si díky výrazu obsluhy jako oběť, která by na místě nejraději v danou chvíli vůbec nebyla. Náš zákazník náš pán Bulharům nic neříká, což upřímně vůbec nechápu. Servis přitom tvoří v zemi největší část příjmů. No, s trochou úsměvu by možná mohly být i vyšší.

Problém č. 2 – Nepořádek a toulavá zvířata

Můj názor je, že v Bulharsku toho není moc k vidění, zejména co se týče architektury. Další věcí je, jak se Bulhaři o památky a další budovy (ne)starají. V zemi je spousta nepořádku, vedle hotelů pro turisty najdete často opuštěné chátrající budovy. Vidět tohle v zemi, která je členem EU už 10 let, není zrovna milé překvapení. Asi nejen mně v takové chvíli hlavou běhají otázky okolo peněz z evropských dotací ztracených kdesi po cestě do Sofie…

Dalším nepříjemným zjištěním pro mě byl vysoký počet opuštěných psů a koček, které v ulicích potkáte na každém kroku. Bulharské řešení je jednoduché (a zároveň dost nedomyšlené) – vykastrovat toulavá zvířata a pustit je zpět do ulic.

Problém č. 3 – Moře a pláže

A teď o tom, co Bulharům jde velmi dobře – oblbnout lidi. Mluvíme tu přece o zemi růží, která nabízí průzračné moře, krásné písečné pláže, úžasnou gastronomii a mnoho historických unikátů. Nenechte se zmást. Nevím, jestli je to tím, že jsem rozmazlená kulturním bohatstvím a úrovní střední Evropy. Bulharsko je v tomto případě spíše špatným příkladem, který zůstává Východem v negativním slova smyslu.

Z mojí zkušenosti nemůžu říct bohužel nic pozitivního ani o moři, které je v sezoně obvykle plné řas a neudržované pláže celkovému dojmu příliš nepomáhají.

Problém č. 4 - Jídlo

Aby toho nebylo málo, v Bulharsku mi příliš nechutnalo ani jejich jídlo. Co můžu doporučit je grilované maso, čerstvá zelenina a ovoce a víno, tím výčet končí. Nezkoušejte pizzu nebo těstoviny, hlavně pokud jste zvyklí na jejich tradiční italskou verzi. Zklamu i milovníky kávy, místo kvalitní pražené směsi obvykle dostanete instantní řešení (tím nemyslím okamžité). Otázkou také zůstává pečivo. Ve velkém se tu totiž jí veka, čerstvý křupavý chleba nečekejte.

Špetka pozitivity na závěr 

Navzdory všemu, co jsem napsala, nemůžu říct, že by v Bulharsku bylo špatné úplně všechno. Viděla jsem pár pěkných míst (mým oblíbeným je Veliko Tarnovo) a potkala několik milých lidi. Klíčové slovo je v tomto případě několik – výjimky, které bohužel nezměnily můj celkový dojem.

Přesto si ale myslím (doufám), že Bulharsko je země plná potenciálu, který je možné využít. Její budoucnost je bezesporu v rukou mladých lidí, kteří jsou snad více otevření a schopní vzít si dobrý příklad ze zahraničí a aplikovat ho ve své zemi.