Co byste měli vědět o Portugalcích

Cestování není jenom o poznávání nových míst. Je hlavně o lidech. Ti byli jedním z hlavních důvodů, proč jsem si tak zamilovala Portugalsko. 

Než jsem do Portugalska přijela, moc jsem toho o této zemi nevěděla. Nikdy předtím jsem ji nenavštívila, ale zato jsem toho o ní hodně slyšela. Všichni, kdo v Portugalsku byli, propadli jeho kouzlu a vyprávěli mi o jeho kultuře a srdečnosti místních. Teď, po několika krásných měsících, které jsem v Portugalsku sama strávila, se pod to můžu podepsat.  

Obvykle mám tendenci srovnávat kultury a země, které jsem navštívila. A v tomto ohledu můžu říct, že Portugalsko se stalo jednou z mých nejoblíbenějších. V zemi se nachází spousta krásných míst (nemyslím tím zdaleka jenom turisticky známý Lisabon nebo Porto). Portugalsko se také může pochlubit dechberoucím pobřežím, fascinující gastronomií a hlavně příjemností místních lidí.

Tolerance a otevřenost navzdory dějinám

Portugalsko bylo koloniální velmocí více než 600 let. Země se stala demokratickou republikou teprve v pozdních 70. letech 20. století, a to kvůli téměř padesát let trvajícímu diktátorskému režimu. Přesto ale Portugalsko nikdy neztratilo svoji víru a s více než 80 procenty věřících se řadí k jedné z nejvíce nábožensky založených zemí v Evropě.

Důvod, proč tohle všechno píšu, spočívá v tom, že pokud se podívám na historii země a jeho současnost, musím přiznat, že jsem překvapená. Portugalci jsou totiž navzdory složité minulosti a vysokému počtu věřících poměrně otevření a tolerantní. Zajímavostí, která stojí za zmínku, je to, že tato vysoce katolická země patří k prvním, která povolila sňatky homosexuálům. Tato informace mě potěšila. Nic totiž není černobílé, ale vždy se dá usilovat o nalezení vhodného řešení či kompromisu. A Portugalsko je toho perfektním příkladem.

Portugalci nejsou Španělé

Portugalsko je poměrně izolované od zbytku Evropy, pevninskou hranici má pouze se Španělskem. A právě proto, že tyto dvě země sdílejí stejný poloostrov, najde se spousta lidí, kteří hází Portugalce a Španěly do jednoho pytle. Přestože netvrdím, že mezi nimi neexistují jisté podobnosti, zdá se mi, že odlišnosti převažují. Zástupci obou národností jsou nočními tvory (malé děti běhající venku uprostřed noci nejsou žádnou výjimkou – české matky by padly údivem), žijí pomalým tempem (snaží se užívat si život plnými doušky a příliš si ho nekazit prací) a jsou pozitivní a přátelští. Jak Španělé, tak Portugalci jsou orientovaní na rodinu, která je pro ně velmi důležitá, stejně tak jako osobní vztahy s rozsáhlým okruhem známých. Abych se ale dostala k rozdílům, kterých jsem si všimla – Portugalci nejsou obvykle tak hlasití, expresivní a extrovertní. Na rozdíl od Španělů se také zdají být klidnější, přemýšlivější a skromnější.

Portugalská laskavost a pozitivita

I přesto, že mnoho místních nemluví anglicky, většinou se snaží komunikovat, případně pomoci. Co mi přijde velmi zajímavé a milé je třeba to, že vás mnohokrát náhodní lidé, kteří vás ani neznají, zdraví na ulici.

Portugalci mají většinou dobrou náladu (myslím, že jedním z důvodů je vysoký počet slunečných dnů, kterým země disponuje). Jestli tedy plánujete vyjet do Portugalska, pamatujte si tohle důležité pravidlo: usmívejte se! Pokud nebudete, lidé si budou myslet, že je něco špatně. Musím přiznat, že pro mě jako pro Češku je to tak trochu výzva a už se mi stalo, že jsem kvůli tomu dostala pár drobných křečí, když jsem se usmívala až příliš.

Skrytá melancholie

Za úsměvy způsobenými teplými dny a slunečními paprsky v portugalské duši sídlí i jakási melancholie, zřejmě přivátá všudypřítomným větrem. Neznám žádnou jinou zemi, která by svůj charakter postavila na něčem jako je saudade nebo fado. Národní hudba fado je založená na myšlence osudu, kterému není možné uniknout. Tato unikátní hudební tradice je dokonce uznaná jako součást světového kulturního dědictví UNESCO. A poetický výraz saudade...ten znamená nostalgickou touhu po něčem či po někom a vytváří druh emocí, který je blízký mým vlastním. Nejen díky tomu jsem já, melancholické stvoření z Česka, našla právě v Portugalsku místo na planetě, kde se cítím jako ryba ve vodě.